Belgičania pijú menej, svoje pivo

Pivo není pro Belgičany jen nápoj, ale i něco jako národní symbol.

Jeho výroba tu kvetla od středověku a dnes je na trhu přes 500 značek - od masově vyráběných, jako jsou Hoegaarden a Leffe, po piva s užší, "vybíravější" klientelou. Často tečou z pivovarů, které zaměstnávají jen pár lidí.

Přes svou rozmanitost musí průmysl procházet hlubokými změnami. Sami Belgičané totiž pijí pivo méně a méně. Za posledních 25 let tu jeho spotřeba klesla o čtvrtinu.

"Belgii opouštějí velké průmyslové firmy. Máme tady čím dál víc úřadů, bank a evropských institucí. A lidé, co v nich dělají, tolik nepijí," poznamenává Theo Vervloet, který vede Belgické sdružení pivovarníků. "Před deseti lety jste měli továrnu, kde pracovalo 10 000 dělníků. Večer si všichni zašli na pivo. To už dneska nevidíte."
Tomu se snaží přizpůsobit restaurace a jiné podniky a belgické pivo končí častěji než kdysi za hranicemi. Dnes se tam spotřebuje více než polovina belgické produkce - před dvaceti lety to nebyla ani třetina.

O nové trhy se ucházejí i menší výrobci. "Letos jsme zaznamenali obrovský růst odbytu v Asii, zvláště v Thajsku a Japonsku. Velký zájem mají i Číňané. To ovšem platí také pro Jižní Ameriku a našli jsme si silného partnera i ve Spojených státech," říká Tomaso Abrusadi z firmy Beerexport.com, která prodává po celém světě vzácnější druhy piv.

A čím přitahují ta belgická? Svou roli tu hraje chytrý marketing - řada značek se například dodává se speciálními sklenicemi.
Tak třeba Pauwel Kwak - sladké, červeně zbarvené pivo z rodinného podniku Brewery Bosteels. K němu dostanete i vysokou sklenici se zakulaceným dnem, dokonce na dřevěném podstavci. Vypadá jako starobylý vědecký přístroj a není lehké z ní pít.
"Lidi ale zaujme a řeknou o tom svým přátelům," podotýká Trent Williams, který prodává belgická piva v jednom z londýnských podniků. "Je to zážitek, dát si pivo z téhle sklenice. Člověk si na ni může docela vypěstovat i návyk."

Samozřejmě - jde hlavně o chuť. Belgičané jich umějí namíchat pestrou škálu - od sladké, pšeničné po brutální kyselinový nářez. Jen o málo značkách z této země se dá říci, že jsou nevýrazné.

Silnou stránkou belgického vývozu je i šíře sortimentu. Neplatí to ovšem bezvýhradně. "V Itálii nemůžu prodávat ovocné pivo. Prostě nechápou, že je to skutečně pivo, a nekoupí si ho," říká Tomaso Abrusadi.
Vývozci uznávají, že dobré časy nemusí trvat věčně - specializované značky jsou drahé na výrobu a jejich ceny mohou odradit zákazníky v zemích, které dospějí k hospodářskému útlumu.
Zatím však pivovary oslavují rozmach exportu, který více než nahradil výpadky na ubývajícím domácím trhu.

upravené pb