Pivo vraj sladne

Pivo sladne. Nikoliv na patře či na jazyku, nýbrž již v samotné výrobě.

Charakteristická hořkost chmelového nápoje u nás i ve světě se během let signifikantně snižuje. Hlavním důvodem, proč dítěti přestává zhruba ve věku osmi let chutnat usrkávání z pivních sklenic svých rodičů, je fakt, že mu vadí hořká chuť a dává přednost sladkým pochoutkám. Podobný problém mají i ženy, které si na pivním trhu vybírají spíše černé krmné melasy typu Velkopopovického Kozla. Při současném trendu snižování hořkosti piv by v dohledné budoucnosti mohlo pivo začít u dětských a dámských konzumentů konkurovat třeba kofole.
Hořkost piva není pouze pocitová individuální záležitost, ale lze ji také objektivně změřit.

K měření se používají tzv. „jednotky hořkosti“ (EBU - European Bitter Unit).

Pro ilustraci, pivo Ostravar, které může být považováno za pivo středně hořké, má podle své stupňovitosti od 12 ° do 14 ° zhruba 31 až 35 EBU.

U piva Radegast je tato informace součástí přísně střeženého know how, jakoby si zvídavý laik mohl podle odhaleného počtu EBU sám uvařit nošovické v koupelně, a firmě SAB Miller tím razantně snížit zisky. Vedení pivovaru však po delším naléhání připustilo snížení jednotek ve srovnání se stavem v roce 1989 o dva body.

Hluboce hořký Plzeňský Prazdroj je již rovněž minulostí. Výrobce světoznámého plzeňského ležáku počal hledat chuť evropského piva a omezil kdysi tak hojné chmelení. Není možno zjednodušeně definovat, že pouze piva pelyňkového charakteru jsou chutná a správná. Existují i nejrůznější odrůdy aromatických chmelů a pivo může vznikat i s přídavkem například pšeničného sladu, či je do něj přidáván dokonce med.

Drastické ořezávání přírodní hořkosti u tradičních českých produktů je však bezesporu cestou do pivního pekla, kde je hříšníkům k dispozici pouze teplý holandský řeďák Amstel Light.

Srdcervoucím příkladem je ležák z Krušovic, který ještě v roce 1990 disponoval úctyhodnými 52 jednotkami hořkosti! Taky na něj stávaly v Praze v pivnici v Široké ulici fronty a šťastný piják se při prvním loku hořkostí až otřásl. Dnes se nepoučitelný nešťastník pijící Krušovice otřese maximálně odporem. Za léta německého vlastnictví pivovaru klesl počet EBU na rovnou polovinu a kapalina získala ušlechtilou barvu žloutenkové moči.

A jak je to ve světě? Ještě mnohem sladší!

Snad jen v zemích s nezprzněnou pivovárečnou tradicí a v miniaturních provozovnách, které fungují spíše jako skanzeny, si chmelový nektar zachovává svůj letitý charakter.

Dle nejnovějších výzkumů se hořkost piva v dnešním světě pohybuje na hranici pouhých 14 EBU!

Nejhorší je situace v Latinské Americe, kde chmelové výrobky dosahují často pouhých 12 jednotek. Takovéto „pivo“ však, navzdory očekávání, nechutná zvlášť sladce. Působí spíše dojmem bezpohlavního kleštěnce a neutrálního kapalného hybridu, na jehož nelichotivé existenci se podepsala ignorační arogance přetechnizovaného a účelně globalizovaného světa. Nevzbouříme-li se proti tomu, vypijeme si záhy svůj kalich sladkosti až do dna.