Pivné špeciály Čechom nevoňajú
Ranní Humpolec voněl právě vařeným pivem a spolumajitel stejnojmenného rodinného pivovaru Stanislav Bernard se zrovna rozčiloval kvůli přestavbě varny. Padesátník nepřehlédnutelný nejen výškou nabídl nealkoholické pivo, čerstvou novinku v sortimentu. "Načasovali jsme ho na nový silniční zákon," usmívá se Bernard.
Po patnácti letech - voní vám ještě, když se vaří pivo, nebo to typické aroma už zhořklo?
Zrovna dnes ráno jsem přijel do práce, nadechl jsem se a říkám: To je ale krásná vůně.
Vážně? Někomu to zapáchá.
To je přece krásná vůně. Jasně - sto lidí, sto chutí. Ale ta vůně se nezprotiví. Je jako chleba, však je také z obilí. Není to jako v čokoládovnách, kde to za pár dní nemůžete cítit.
Baví vás pořád pivovarnictví?
To je těžká otázka. Když něco dělám, musím vědět, proč to dělám, kam to vede a jaký je můj přínos. My jsme se dostali na nějakou úroveň. Máme celkem dobře vnímanou značku a kvalitu, určitě nejsme obyčejné pivo.Na druhé straně je tu trh, který je ovládán penězi. Je jimi pokřiven.
To znamená?
Majitelé restaurací se rozhodují pro značku piva na základě finančních nabídek pivovarů. Takže vlastně rovná soutěž, kterou já podvědomě čekám, tady není. Ta by mě uspokojovala. Jako v tenise. Když budu hrát se silnějším soupeřem, zabojuji a porazím ho, tak mi to přinese satisfakci. Pokud budu hrát, jak budu moct, ale o výsledku nebude rozhodovat, jak se snažím, ale jestli venku zafouká vítr, tak mě to neuspokojí.
Podobně to funguje v supermarketech, kde se platí za pozice a kde co. Pozice určují výši prodeje a úspěšnost značek. To jsou věci, které mi moji motivaci a radost z byznysu snižují. Moje vnitřní motivace vždycky byla "pojďme něco udělat pořádně, poctivě".Takže to je třeba momentálně můj problém. Ale ten já nezměním.
Stále se kupují hospody? Dlouho se o tomto problému nemluvilo, vypadalo to, že zmizel...
Vůbec ne. Budujeme seriózní vztahy se zákazníky, aby nás brali jako spolehlivého partnera, ale všechno je pokřiveno penězi. A dělá to problém spoustě našich obchodníků. Třeba po řadě měsíců nebo let budování vztahů obchodník přijede do hospody, o kterou se dlouho stará, a tam už visí jiná značka piva...Dřív byla nealko piva nepitelná, ale teď chutnají.
Nedostal jste se už do fáze rutiny, kdy vás práce nebaví?
Jakési opakování u mě do určité míry po patnácti letech hrozí. Když se ale třeba dívám na naše nové nealko pivo, pořád mě baví hledat cesty, které nejsou prošlapané.
Načasovali jsme to na období, kdy jsem přesvědčen, že trh s nealko pivem výrazně poroste. Navíc v souvislosti s tím likvidačním silničním zákonem...
Myslíte, že pomůže prodejům?
Určitě. Navíc jsem stoprocentně přesvědčen, že se nám podařilo vytvořit výjimečné nealko pivo. Od doby, co jsme ho začali stáčet, co ho dodáváme na trh, si sám na žízeň často nedám alkoholické pivo. Dám si naše "Free". Protože mi vyloženě chutná a voní jako pivo. Večer doma po sportu si velmi rád dám dvě tři nealko piva.
A to jsou chvíle, kdy si myslím, že to má smysl. Věřím, že máme šanci získat kus trhu, i když vím, že Birell je zavedený. Ale to mě právě láká. Čistě chutí jsem přesvědčen, že jsme schopni urvat kus trhu.
Prijali obchodníci nové nealkoholické pivo?
šich restauracích mělo být cizí nealko pivo? To byla základní filozofie vstupu na trh. Dnes dodáváme zhruba do sedmnácti set restaurací v Česku a na Slovensku. Prvním krokem by mělo být prodávat ho tam. Podle prvních reakcí ho hospodští chtějí.
Dříve byla nealko piva vesměs nepitelná, ale tohle mi chutná. A lidé mi to potvrzují.
A místní Bille jsme ho dodali a na základě reakcí o něj projevil zájem celý řetězec. Až ho uvedeme trochu víc, oslovíme další řetězce.
Český "pivař" se ale do novinek moc nehrne...
Čeští zákazníci jsou skutečně neskonale konzervativní. Tuzemský pivovarnický průmysl je navíc málo inovativní. Ale to proto, že komunistický režim veškeré speciality a zajímavosti na čtyřicet let odboural. Většina zákazníků čeká, že pivo bude chutnat podle zvyku. S výjimkou lidí, kteří rádi zkoušejí nové, a mladých. Teď jsem tři dny chodil po Alpách se skupinou Čechů a Slováků. A protože rakouské ležáky - nechci se jich dotknout - jsou velmi průměrné, objednal jsem na pomezí Rakouska a Bavorska pšeničné pivo. Bylo vidět, že ho málokdo znal. A divili se, že je dobré a proč ho u nás nemáme. Přesně proto, že tady je takový konzervativní trh.
Je stále tak těžké prorazit s nějakou pivní specialitou?
Obnovit rozmanitost chutí je velmi těžké. Protože kamkoli do hospody dodáte něco jiného, napije se první Franta Vomáčka s krumpáčem, který je lídr a místní ho berou, a řekne: "Co to je za patok?" A tím takové pivo pro tu hospodu skončilo.
Ale pšeničné pivo tu už bylo.
Někde ho dělali chvíli. A dnes ho má Náchodský pivovar, ale prodává pár tisíc hektolitrů na šestnáctimiliónovém trhu. To je málo.Pivních specialit je neskonale víc. Stačí se podívat do Bavorska. Třeba na uzené pivo - černé, silné, zajímavé pivo. Nebo irské stouty. Je spousta piv, která mohou chutnat zajímavě, ale v Česku se téměř neprodávají. Třeba Radler, který Krušovice stále na trh dodávají. V Německu nebo Rakousku se pije hodně v létě. Už podle názvu ho pijí lidé jezdící na kole, protože co do alkoholu je to nějaká šestka. Míchaný ležák s citrónovou limonádou. Je osvěžující, ale tady se víceméně neujal.
Mění se v létě chutě českých zákazníků? Pije se méně alkoholické pivo?
Mírně se v létě zvyšuje podíl prodeje naší desítky, ale jde o jedno až dvě procenta. Já sám logicky piji méně alkoholické nápoje. Nelituji, že jsem do politiky nešel. Je plná faulů.
Těšíte se na léto vůbec?
No aby ne. Čím jsem starší, tím raději mám teplo. Je příjemné, když je venku sluníčko, voní to, mám více energie. Mně teplo nevadí, jdu si zahrát tenis, jedu na kolo, aspoň se vypotím, psychicky se uvolním. A když jsou teplé večery, nejraději si někde sednu u krbu nebo na zahrádku k pivu. Tím nechci říct, že nemám rád zimu, protože sportuju, mám rád hory, lyže, hokej. Ale přece jen zima má krátké dny, je brzy tma, má nesrovnatelně méně energie.
Když jste načasoval start nealko piva na začátek prázdnin: o kolik jste už přišel bodů na silnici?
Zatím naštěstí o žádný. Ale ještě mě nezměřili. Mám dost velké pochybnosti o tom zákoně. Už jenom proto, že v něm není žádná tolerance. Říkalo se, že deset procent na tachometru je přirozená tolerance, tedy na padesátce třeba padesát pět kilometrů. Teď za padesát jedna kilometrů v hodině seberou body. Mně nevadí bodový systém, je třeba omezit lidi, co na silnicích blbnou. Ale ne takhle.
Nelitujete toho, že jste nakonec nešel do politiky?
Nelituji. To rozhodnutí jsem udělal právě proto, že jsem začal trochu víc vidět do poměrů v politice. A začal jsem víc vnímat, na jakém hřišti se hraje a jakými způsoby. Pravidla této hry jsem odmítl přijmout. Nedokázal jsem se ztotožnit s tím, že bych musel být soupeřem v prostředí nepoctivosti, často hraničící s kriminalitou, korupcí.
Kdybyste měl na výběr: šel byste opět do Humpolce vařit pivo?
Když jsem se před lety rozhodl pro pivo, udělal jsem správně. Byla to výzva. Teď je otázka, kde hledat další motivaci. Mně nestačí na trhu přežívat, být relativně známý a úspěšný. Já musím mít výzvu.
A máte ji?
Třeba nový produkt - nealko pivo, nebo lifestylový magazín, podobný žádný jiný pivovar nemá.
Nebo teď jsme v Londýně vyhráli soutěž International Beer Challange v ležácích s naší černou třináctkou. Sváteční ležák byl na čtyřiadvacátém místě. Ze čtyř set piv je to obrovský úspěch. Čtyři nebo pět let jsme v Czech Top 100 nejobdivovanější firmou Vysočiny. To jsou momenty, které mě těší.